Ptáte se, kdo je Elis, jak ke mně přišla, nebo z jaké je ten australák chovatelské stanice ?
O Elis jsem toho zatím moc nenapsala. Né snad proto, že bych neměla co, ale bylo to proto, že se mi nechtělo. Málo lidí pochopí, co pro mne psi znamenají. Dokonce se mezi mými přáteli najde jen hrstka těch, se kterými se o tom bavím upřímně a bez zábran. Těm ostatním nic nevysvětluji, hleděli by na mě jak na blázna ?.
Někteří už víte, že věřím na reinkarnaci, život po životě, duchy, anděly, sílu vesmíru, energii, znamení, osud. Spřízněné duše, místa a čas, kde máte prostě být, že jsou lidé, které máte potkat, pak ti, které máte opustit a taky pár idiotů, kteří vám do života nedají nic a prostě se jen naskytnou ?‍♀️. Nejvíc ale věřím na intuici – vnitřní hlas, který je přesnější, než mozek a nedá se obalamutit tak snadno, jako srdce.
Takže když jsem přestala hledat Eliotka po jeho smrti všude na internetu s nadějí, že se třeba někde narodil, že ho poznám, když jsem se přestala prodírat stovkami a stovkami fotek, přestala se litovat a začala se soustředit na založení organizace, dočaskování a spolupráce, objevila se jen tak jako by nic fotka malé Elis. Nevěděla jsem, jestli je to fenka, nebo pes… Nečetla jsem popisek u fotky… viděla jsem jen ty její oči, ten její pohled a bylo jasné, kdo v ní je. Jo jo, vím, jsem blázen a jen si něco namlouvám, to už jsem slyšela a říkala si to taky, proto jsem to nechala být a noťas vypla. Ale nedalo mi to…