Díl druhý.
Ale nedalo mi to… Viděla jsem pořád ty Eliotovi oči. Začala jsem hledat odkaz, kde byla štěňátka nabízena, ale nemohla ho najít, hledala jsem totiž na stránkách australáků. A tak jsem to vzdala. Odkaz mi pak vyjel sám, když jsem brouzdala jen tak po facebooku. Přes 400 komentářů a pomalu stejně tak sdílení. Odkaz týden starý. Všimla jsem si, že se nejedná o chovnou stanici, že fenka (matka) prostě utekla a vrátila se s outěžkem. Také jsem si všimla, že paní štěňata nabízí zdarma, dívala jsem se, jak majitelé fenky reagují na komentáře a případné rady a rozhodla se zavolat na uvedené číslo.
Zvedla to velmi příjemná paní a ikdyž mi hned oznámila, že štěně, na které volám je fenka a je již zadaná, stejně jsme si ještě nějakou chvíli povídaly. Zjistila jsem, že matka je vlčák s bernským salašnickým psem a otec neznamý. Australáka v dědině nemají a otec tak bude nejspíš labrador, nebo retrívr. Podle ostatních štěnat to tak vypadalo, ale ona jediná byla a stále je do australáka. No, brala jsem to samozřejmě jako znamení, spolu s tím, že je jako jediná bílá s hnědými znaky, jako měl Ejí, pak jeden zrzek a ostatní jsou černoušci. Když jsem položila telefon, projížděla jsem příspěvek stále dokola, četla všechny komentáře, dívala se stokrát na každé štěně a na ni a večer už jsem byla tak doblbaná, že když jsem usínala, poprosila jsem Elího, jestli je to on, ať mi dá znamení. Druhý den jsem pak dostala zprávu, že jestli chci, můžu se na fenku přijet podívat. A bylo jasno. Jela jsem se vlastně jen představit a mrknout na prostředí, odkud Elis je. Neodradilo mě ani 7 hodin za volantem, ani špatné počasí a ani fakt, že je nejmíň vhodná doba na to pořídit si štěně, protože mám rozplánované dočasky, projekty a už teď nic nestíhám a mám toho nad hlavu. Chtěla jsem prostě za každou cenu zpátky kus svého Eliota a nedokázala si představit, že by Elis měla být jinde, než u mě…
První setkání bylo normální. Jestli čekáte, že mi Elis vběhla do náruče a lehla si na mě jak Eliot, tak to né 😂 ikdyž by to bylo filmově dokonalé. Ale já už jsem přijela s tím, že vím, jak to je a tak to pro mě bylo krásné a tak přirozené, jak jen mohlo. Štěňata lítala z domu ven a zase zpátky (měla volný pohyb, což mě nadchlo), jejich matka vyrovnaná, mazlivá a oddaná a paní hodná a příjemná. Povídaly jsme si o množírnách, o Rumunsku, o Eliotkovi, o Bagetě a já si všimla, že nejsem jediná, kdo má u stolu skelné oči…
Když jsem odjížděla, byla jsem nadšená a po dlouhé době jsem se cítila v pohodě. Tímto chci moc poděkovat paní Janě P., která mi Elis nechala, která chápala, koho v ní vidím a věřila tomu. Děkuji moc! Přinesla nám zpátky kus Eliotka a klid. 
Zatím všichni, kdo Elis viděli, si ji spletli s australákem. Každý se diví, když jim řeknu, jak je nakombinovaná, protože vzhled ani barva tomu neodpovídají, ale za mě vše sedí dokonale. V některých tvářích vidím i překvapení, že ji nemám z chovné stanice, když přeci bojuji proti množírnám. A přesně tak to je.
Já totiž bojuji právě proti množírnám, proti množitelům jako takovým. Tedy lidem, kteří psy nemají na nic jiného, než výdělek, drží je v otřesných podmínkách, účelově kříží mezi sebou hlava nehlava matku se synem, merle psy, jedince, kteří jsou nemocní, mají problémy, vrozené vady, a tak dále a tak dále. Bojuji proti takovým hajzlům, kteří záměrně nakřížili rodiče Eliota, aby dosáhli bíleho štěněte s modrýma očima a vyrýžovaly tisíce na nemocném psu, který jeho majiteli umře ještě jako štěně. Tohle jsou pro mne množitelé, tohle je zárodek všeho zla. Nebojuji proti někomu, kdo udělá chybu a neuhlídá psa, kdo se snaží najít štěňatům ten nejlepší domov a nenapadne ho říct si o peníze ani za tu základní péči o štěně, přesto, že by měl.
Kdybych totiž nazývala množitelem každého bez rozdílu, musela bych lodicky nazvat množiteli i chovatele, protože oni přece také množí psy. Myslíte, že by se jim to líbilo? Myslíte, že chovatel je množitel? Ne (tedy většina) a všichni se ohradí, protože je to urážka. Protože slovo množitel označuje člověka, kterému je jedno zdraví psa, jeho pohodlí, jeho potřeby, označuje to člověka, kterému jde jen o prachy a o sebe a který nemá problém udělat pro papírky vše. Prodat mrzáčky malým dětem, kterým umřou během pár dní, nechat pochcípat v klecích štěňata, staré psy a těm, co přežili dělat ze života peklo. Chovatele takto nenazvete, protože víte, že je to blbost, ale nazvete tak všechny ostatní. Tohle je logika většiny komentujících lidí ve skupinách. Tohle je uvažování valného procenta lidí, kteří nepoužívají hlavu a slepě a hloupě opakují to, co někdo vyplesknul kdysi pod nějaký příspěvek a nad čím se ani neměl snahu zamyslet. Tohle je jen jeden slepý a pro mne hloupý úhel pohledu, který já neuznávám. Není totiž jen černá a bílá. A už vůbec to nefunguje a není tak, že jediní chovatelé jsou ti dobří a zbytek je ten špatný. Ale o tom v dalším příspěvku. Kazdopádně ať si to někdo nevyloží po svém – pořád zůstává, že je (a zvláště v dnešní době) víc, než nutné se jet podívat tam, odkud si štěně berete. Chtějte vidět rodiče, prostředí, dívejte se na chování psa k majiteli a nenechejte si předat psa někde jinde, než u jeho majitele doma. Benzínky, nákupáky, parky – to už zavání průserem…
S Elis přejeme dobrou noc 🐺🐾🕊