Přátelé, tak do nového domova právě odcestoval Bertík.
O jeho nové rodině bych mohla napsat esej. Tak perfektní lidi jsem už dlouho nepoznala. Nejen, že jsou neskutečně silní, zlatí a příjemní, ale ještě dokázali to, že s Bertikem se mi loučilo opravdu snadno a dobře, protože prostě já na ten vnitřní pocit dám. Kdo mě zná, ví, že věřím na věci mezi nebem a zemí. Že věřím na anděly, osud a zázraky. Že vím, že existuje propojení a také, že vám Vesmír sešle to, co si přejete, když to chcete z hloubi své duše. Pro mne má vše souvislost, takže není náhoda, že se Bertík zalíbil zrovna rodině Macurových.
Bertík se narodil na ulici v Rumunsku. Čekal ho nejspíš krátký život v zimě, bez jídla a pohlazení. Jednoho dne se přidal k Hanči Vavříkové, což bylo nejlepší rozhodnutí jeho života. A pak už to osud zařídil sám.
Jsem šťastná za něj i za tuhle rodinu. Jsem šťastná, že existuje organizace HFRD, která se stará o pejsky v zahraničí a dává jim šanci na nový život. Dala šanci i Bertikovi.
Dneska se mi bude dobře spát.